PŘÍBĚH MĚSTA ESCHÍTÉ - část první
(Autor : Ondra)
Stařec usedl do křesla u krbu a počkal, až přijdou jeho děti a jejich děti. Poté, co se všichni pozdravili, optali se starce, jaký příběh jim bude vyprávět. "Dnes vám budu vyprávět o městě Eschíté. Zkusím to co nejpřesněji. A já vím, že to bude přesné. Dnes nebudu jenom vyprávět, nýbrž vám vše i ukážu." Odešel do pokoje a po chvíli se vrátil s velkou obsidiánovou krychlí, kterou postavil na stůl před krbem, kde byla nádherně ozářena. Z ničeho nic stařec pronesl : "Nelekněte se !". V tom krychle vcucla všechny, i starce, který seznámil ostatní se situací. "Teď se podíváme na příběh očima bohů. Nezasahujte do minulosti ! Jednou jsem to zkusil a málem jsem zemřel, protože jsem zasáhl do bitvy. A nežli jsem se vrátil do současnosti, zasáhlo mě několik šípů a utržil jsem mnoho ran mečem i sekerou." "Nech už vyprávění !", vykřiklo jedno z dětí. "Chceme znát příběh". "Ano, ano, jasně !", křičeli ostatní. "Dobře.", řekl stařec, "Tak se podívejte."
Gilion se právě občerstvoval v hospodě vínem, chlebem a solí. Dopil třetí pohár vína, když se otevřely dveře a vstoupil muž, který byl dlouhou dobu starostovým poslem. Šel za Gilionem. Potom, co si přisedl k jeho stolu, sdělil mu skvělou novinu. Tedy jak pro koho. Skvělá byla pro Giliona, pro ostatní bohužel ne. Starosta vzkazoval Gilimu, aby přišel. A to ihned. Gili věděl, že starosta bydlí nedaleko. Dopil víno, oblékl plášť a odešel. Kolemjdoucí ho sice zdravili, ale on jim neodpovídal. Přemýšlel, co ho asi čeká. Když došel ke starostovi, byl jím okamžitě obeznámen se situací : "Gili, je to špatný. Podle zvědů se chystá mohutná invaze orků, goblinů a dalších potvor. Musíš o tom něco zjistit." Gili neodpovídal. Raději by je všechny rovnou zabil, ale místo toho je bude muset šmírovat. "Dobře.", odpověděl. "Zítra touto dobou se tu stavím." "Gili, doufám, že přežiješ", řekl starosta. "Já taky." Opáčil Gili. Pár minut na to už byl zase v hospodě Na rohu. Nezasedl jako obvykle ke stolu v rohu místnosti, ale k výčepu. Hostinský, který se vracel s prázdnými korbely piva, se ho zeptal, proč si sedl zrovna sem. Gili začal ochotně vysvětlovat. "To jednou, když jsem se chystal na výpravu, byl jsem dost skleslý a hostinský mi nabídl, abych si sedl k výčepu a řekl mu, co se děje. Tehdy jsem měl zabít páreček trolů. Jo, jo, to byla prácička. Tři sta zlatejch a velký pochvaly." Hostinský udělal totéž, co všichni hostinští před ním a zeptal se : "Co tě trápí?". "No, musím vyšmírovat armádu orků. Nejraděj bych je všechny až do posledního vymlátil a jejich hlavy nabodl na kůl.". Hospoda ztichla a všichni se otočili na Giliho. Na to čekal. Hned jak se to stalo, odešel. Během odpoledne svým rychlým krokem obešel celé město. Navštívil spoustu rozličných obchodů a k jedenácté večerní hodině se vrátil do hospody, kde byl ubytován. Uložil zde veškeré vybavení, které nakoupil a šel spát.
"Tím končí první část našeho příběhu moji milí. Zítra se Gili vydá na nebezpečnou pouť. My se však posuneme v čase o pár hodin dopředu.", řekl stařec.
Když se Gilion probudil, vše bylo normální. Až na jednu věc - zjistil, že spal příliš dlouho a málem zmeškal schůzku se starostou. V rychlosti na sebe navlékl zbroj z těžkého kovu, připnul meč a na záda plášť a batoh, ve kterém byly zásoby. Městem šel normálně. Optal se pár zvědů na novinky. Žádné nejsou. Ví, že starosta toleruje zpoždění, ale malé. Ale teď už musel za starostou pospíchat. U starosty se dozvěděl, kde by měl útočnický tábor být. Po rozloučení Gili odešel pryč, aby splnil svůj úkol. Ví, že je přetěžký, ne však nesplnitelný. Šel směrem od civilizace. Ze starostova výkladu pochopil, že má jít směrem na severovýchod. Tam se nacházely Pustiny, dále Pláň prasat a nakonec orkské země ledu a děsu. Cesta to byla nejméně na tři měsíce. Pustiny byly nedaleko a podle popisu na mapě tam bydlelo několik poustevníků. Bydleli však několik set kilometrů od sebe. Pustiny vlastně byla oblast, kde se neustále střídala poušť a zasněžené hory porostlé stromy. Gilion už je viděl v dálce. Jsou velmi daleko. Než tam dojde, půl měsíce uplyne a ještě ke všemu musí přes Prales děsu. Ale Gili něco neví. Neví něco o Pralese děsu. Už tam není a nikdy nebude existovat. Údajně byl zničen alchymistou Duriňkem. Gilion to zjistil, když místo stromů viděl Duriňkův dům, který byl velký, avšak nevýrazný. Gili se rozhodl k němu doklusat. Hned jak k němu doklusal, zabušil na dveře mosazným klepadlem. Duriňek mu hned přišel otevřít. "Co jsi to provedl?", zeptal se Gilion. "Já to nebyl, byl to ten 'orčí trhač' ", ohradil se Duriňek. "Dokaž to!", namítl Gili. "Dobře, ale musíš chvíli počkat", opáčil Duriňek. Šli k Duriňkovi napít se vína. Asi po půl hodině se začala půda mírně otřásat. "Už jde". Gili šel k oknu v nejvyšším patře domu. Viděl trhače. Byl asi tři metry vysoký, celý z plechu, místo pravé ruky mohutnou sekeru. Řídil ho, nebo spíše to, nějaký ork. Gili vytáhl svůj nůž a skočil na trhače. Několika údery nože zničil průhledný porcelán a orka zezadu podřízl. "Dobrá práce", hlesl Duriňek. "Někam jdeš, že jsi tak vystrojený?". "Jo. Posílá mně starosta Eschíté. Proč se ptáš?", obrátil otázky na Duriňka. "No, po pravdě, dost toužím po dobrodružství s hrdinou, jako jsi ty". Gili odpověděl: "Pojď, když chceš". "Fajn, tak pojď", opáčil Gili a s Duriňkem v patách se vydal do Pustin....
(Autor : Ondra)
Stařec usedl do křesla u krbu a počkal, až přijdou jeho děti a jejich děti. Poté, co se všichni pozdravili, optali se starce, jaký příběh jim bude vyprávět. "Dnes vám budu vyprávět o městě Eschíté. Zkusím to co nejpřesněji. A já vím, že to bude přesné. Dnes nebudu jenom vyprávět, nýbrž vám vše i ukážu." Odešel do pokoje a po chvíli se vrátil s velkou obsidiánovou krychlí, kterou postavil na stůl před krbem, kde byla nádherně ozářena. Z ničeho nic stařec pronesl : "Nelekněte se !". V tom krychle vcucla všechny, i starce, který seznámil ostatní se situací. "Teď se podíváme na příběh očima bohů. Nezasahujte do minulosti ! Jednou jsem to zkusil a málem jsem zemřel, protože jsem zasáhl do bitvy. A nežli jsem se vrátil do současnosti, zasáhlo mě několik šípů a utržil jsem mnoho ran mečem i sekerou." "Nech už vyprávění !", vykřiklo jedno z dětí. "Chceme znát příběh". "Ano, ano, jasně !", křičeli ostatní. "Dobře.", řekl stařec, "Tak se podívejte."
Gilion se právě občerstvoval v hospodě vínem, chlebem a solí. Dopil třetí pohár vína, když se otevřely dveře a vstoupil muž, který byl dlouhou dobu starostovým poslem. Šel za Gilionem. Potom, co si přisedl k jeho stolu, sdělil mu skvělou novinu. Tedy jak pro koho. Skvělá byla pro Giliona, pro ostatní bohužel ne. Starosta vzkazoval Gilimu, aby přišel. A to ihned. Gili věděl, že starosta bydlí nedaleko. Dopil víno, oblékl plášť a odešel. Kolemjdoucí ho sice zdravili, ale on jim neodpovídal. Přemýšlel, co ho asi čeká. Když došel ke starostovi, byl jím okamžitě obeznámen se situací : "Gili, je to špatný. Podle zvědů se chystá mohutná invaze orků, goblinů a dalších potvor. Musíš o tom něco zjistit." Gili neodpovídal. Raději by je všechny rovnou zabil, ale místo toho je bude muset šmírovat. "Dobře.", odpověděl. "Zítra touto dobou se tu stavím." "Gili, doufám, že přežiješ", řekl starosta. "Já taky." Opáčil Gili. Pár minut na to už byl zase v hospodě Na rohu. Nezasedl jako obvykle ke stolu v rohu místnosti, ale k výčepu. Hostinský, který se vracel s prázdnými korbely piva, se ho zeptal, proč si sedl zrovna sem. Gili začal ochotně vysvětlovat. "To jednou, když jsem se chystal na výpravu, byl jsem dost skleslý a hostinský mi nabídl, abych si sedl k výčepu a řekl mu, co se děje. Tehdy jsem měl zabít páreček trolů. Jo, jo, to byla prácička. Tři sta zlatejch a velký pochvaly." Hostinský udělal totéž, co všichni hostinští před ním a zeptal se : "Co tě trápí?". "No, musím vyšmírovat armádu orků. Nejraděj bych je všechny až do posledního vymlátil a jejich hlavy nabodl na kůl.". Hospoda ztichla a všichni se otočili na Giliho. Na to čekal. Hned jak se to stalo, odešel. Během odpoledne svým rychlým krokem obešel celé město. Navštívil spoustu rozličných obchodů a k jedenácté večerní hodině se vrátil do hospody, kde byl ubytován. Uložil zde veškeré vybavení, které nakoupil a šel spát.
"Tím končí první část našeho příběhu moji milí. Zítra se Gili vydá na nebezpečnou pouť. My se však posuneme v čase o pár hodin dopředu.", řekl stařec.
Když se Gilion probudil, vše bylo normální. Až na jednu věc - zjistil, že spal příliš dlouho a málem zmeškal schůzku se starostou. V rychlosti na sebe navlékl zbroj z těžkého kovu, připnul meč a na záda plášť a batoh, ve kterém byly zásoby. Městem šel normálně. Optal se pár zvědů na novinky. Žádné nejsou. Ví, že starosta toleruje zpoždění, ale malé. Ale teď už musel za starostou pospíchat. U starosty se dozvěděl, kde by měl útočnický tábor být. Po rozloučení Gili odešel pryč, aby splnil svůj úkol. Ví, že je přetěžký, ne však nesplnitelný. Šel směrem od civilizace. Ze starostova výkladu pochopil, že má jít směrem na severovýchod. Tam se nacházely Pustiny, dále Pláň prasat a nakonec orkské země ledu a děsu. Cesta to byla nejméně na tři měsíce. Pustiny byly nedaleko a podle popisu na mapě tam bydlelo několik poustevníků. Bydleli však několik set kilometrů od sebe. Pustiny vlastně byla oblast, kde se neustále střídala poušť a zasněžené hory porostlé stromy. Gilion už je viděl v dálce. Jsou velmi daleko. Než tam dojde, půl měsíce uplyne a ještě ke všemu musí přes Prales děsu. Ale Gili něco neví. Neví něco o Pralese děsu. Už tam není a nikdy nebude existovat. Údajně byl zničen alchymistou Duriňkem. Gilion to zjistil, když místo stromů viděl Duriňkův dům, který byl velký, avšak nevýrazný. Gili se rozhodl k němu doklusat. Hned jak k němu doklusal, zabušil na dveře mosazným klepadlem. Duriňek mu hned přišel otevřít. "Co jsi to provedl?", zeptal se Gilion. "Já to nebyl, byl to ten 'orčí trhač' ", ohradil se Duriňek. "Dokaž to!", namítl Gili. "Dobře, ale musíš chvíli počkat", opáčil Duriňek. Šli k Duriňkovi napít se vína. Asi po půl hodině se začala půda mírně otřásat. "Už jde". Gili šel k oknu v nejvyšším patře domu. Viděl trhače. Byl asi tři metry vysoký, celý z plechu, místo pravé ruky mohutnou sekeru. Řídil ho, nebo spíše to, nějaký ork. Gili vytáhl svůj nůž a skočil na trhače. Několika údery nože zničil průhledný porcelán a orka zezadu podřízl. "Dobrá práce", hlesl Duriňek. "Někam jdeš, že jsi tak vystrojený?". "Jo. Posílá mně starosta Eschíté. Proč se ptáš?", obrátil otázky na Duriňka. "No, po pravdě, dost toužím po dobrodružství s hrdinou, jako jsi ty". Gili odpověděl: "Pojď, když chceš". "Fajn, tak pojď", opáčil Gili a s Duriňkem v patách se vydal do Pustin....
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
