PIDIŽVÍK - část první
(Autor: Ondra)
Ťapel seděl v hospodě u Svižného moku. Hospoda se nacházela ve městě Morbidik v naší sféře existence. Existují totiž i jiné sféry existence. Ale o těch až později. U Svižného moku bylo veselo, protože zde jeden ožrala vyvolal velkou hospodskou rvačku, do které se zapojilo téměř celé osazenstvo lokálu. Nezapojil se jen hostinský a několik členů městské hlídky, kteří se snažili dostat se ven pro nějaké posily. Dřív než se stihli vrátit s posilami, rvačka ustala. Ťapel z ní vyvázl s několika odřeninami a potrhanými šaty. Nejhůře dopadl Pildumžák, syn starosty, který měl zlomené tři prsty a roztržené ucho. Opilec, který potyčku vyvolal, byl pochybný obchodník a kupec Djervil a pár minut před vypuknutím rvačky zde prodával nápoje síly. Zaručoval, že do smrti získá, ten kdo ho vypije, nadlidskou sílu. Všichni však byli podvedeni, protože lektvar působil neblaze na jejich oči, neboť přebarvoval jejich duhovky do všech možných barev. Bohužel ne jen jednou ale každou chvíli se barvy měnila každému jinak. Djervil se chvíli poté za utržené peníze opil a po odhalení podvodu se stal terčem masového zájmu. Z bitky již nevyšel živ, poněvadž mu byl vyražen dech a následně utržena hlava. Městská hlídka se již nevrátila. Měla na práci důležitější případy. Poté, co hostinský odklidil bojiště, chvíli se popíjelo. Asi půl hodiny. Z ničeho nic se ve dveřích objevil muž zahalený v černém plášti, nejspíše to byl temný elf. Vše tomu nasvědčovalo, protože měl špičaté uši, velmi tmavou pleť, protáhlý obličej a tmavá očka. Chvíli bylo ticho. Až po nějaké době elf přešel k výčepu a hlubokým hlasem řekl: "Máte Dolgir?". Hostinský zakýval hlavou. Po chvíli se vrátil se sudem, o kterém nikdy nikomu neřekl. Elf sud otevřel a začal gestikulovat rukama a pronášet tichá slova v Pokřiveném jazyce. Nebylo mu rozumět, takže přítomní hosté se celkem dobře bavili na jeho účet. Uběhla delší chvíle, elf zvedl hlavu a zvolal:"Nechce se někdo napít?". Za okamžik se u něj shromáždila celá hospoda s půllitry v ruce. Na to, jací mezi nimi byli výtržníci, utvořili pěknou rovnou řadu. První šel hostinský, za ním Pildumžák, třetí byl Ťapel a za ním spousta dalších lidí. Hostinský nabral Dolgiru a napil se. Pořádně si říhnul. Pildumžák na tom byl obdobně, Ťapel však ne. Hned jak se napil, začala se mu točit hlava. Ne že by pití bylo moc silné. Viděl jak hostinský a Pildumžák jsou na něčem podobném. Vše skončilo. Padl na zem. Usíná.
O několik hodin později se probudil a zjistil, že vedle něj leží hostinský a Pildumžák. Když se rozhlédl, spatřil tabuli s nápisem: "Kdo Dolgir požil, zítra už nežil. Slova moudrá, věřte mi, tady nejsme na Zemi !". Jeho společníci se také probrali a když zjistili, že nejsou sami, byli štěstím bez sebe. "Co budeme dělat?", proběhlo jim mozkem rychleji než kdy dříve. Přemýšleli o tom, co se stalo, kdo byl ten podivný elf a kde vlastně jsou. Beze slov se vydali rovně a byli připraveni bránit se proti jakékoliv nepřátelské bytosti, číhající na tomto místě. Všechno jim tu přišlo zmenšené. I oni byli zmenšení. Zatímco přemýšleli o velikosti tohohle místa,spatřili v písku nápis, který pravil: "Hledej meč, je litý z ocele, hrubý kámen na prach semele". O významu nebylo pochyb, musí najít nějaký meč, nejspíš z ocele, aby se dostali domů. Ví to dost dobře dobře, takže neváhají zrychlit svou chůzi. V tom vyletěl šíp. Naštěstí mu uhnuli a připravili se k boji. Z lesa vystoupila ještěrka asi půl metru vysoká a střelila po nich další šíp. Střílela ze svého prstu. Ten byl potažen kovem neznámého typu. Tasili své meče, nasadili si své štíty. Ještěrka také. A s vyplaveným jazykem se na ně vrhla. Zteč začala velmi rychle a tak také skončila. Ještěrka ležela v louži krve. Krev však byla černá jako uhel. Šli dál až do chvíle, kdy se začalo stmívat. V ten okamžik se zastavili a ulehli ke spánku. Na první hlídku šel Ťapel. Byl na stráži dobrou polovinu její délky, když se z houští proti nim vynořily tři ještěrky v brnění. Ale nebyly jediné, za nimi se vynořili dva křemeňáci, což jsou asi metr vysocí lidé, celí z kamene. Zaútočili na ještěrky, ty se udatně bránily, ale nestačily. Křemeňáci byli silnější. Poté, co zlikvidovali ještěrky, vrhli se na Ťapela a jeho přátele. Zvuk boje probudil Pildumžáka i hostinského, jehož jméno nikdo neznal. Tasili své meče a ustoupili k lesu. To však byla chyba, protože v lese číhali další křemeňáci. Dostali se do zajetí, ze kterého nejspíš nebylo úniku. Padli do bezvědomí. Probudili se po několika hodinách v kamenné jeskyni, obklopeni křemeňáky všech velikostí. Když se přiloudal jejich náčelník, bylo zle. Vtom se rozletěly dveře a dovnitř vtrhly ještěrky. Bitva začala ...
(Autor: Ondra)
Ťapel seděl v hospodě u Svižného moku. Hospoda se nacházela ve městě Morbidik v naší sféře existence. Existují totiž i jiné sféry existence. Ale o těch až později. U Svižného moku bylo veselo, protože zde jeden ožrala vyvolal velkou hospodskou rvačku, do které se zapojilo téměř celé osazenstvo lokálu. Nezapojil se jen hostinský a několik členů městské hlídky, kteří se snažili dostat se ven pro nějaké posily. Dřív než se stihli vrátit s posilami, rvačka ustala. Ťapel z ní vyvázl s několika odřeninami a potrhanými šaty. Nejhůře dopadl Pildumžák, syn starosty, který měl zlomené tři prsty a roztržené ucho. Opilec, který potyčku vyvolal, byl pochybný obchodník a kupec Djervil a pár minut před vypuknutím rvačky zde prodával nápoje síly. Zaručoval, že do smrti získá, ten kdo ho vypije, nadlidskou sílu. Všichni však byli podvedeni, protože lektvar působil neblaze na jejich oči, neboť přebarvoval jejich duhovky do všech možných barev. Bohužel ne jen jednou ale každou chvíli se barvy měnila každému jinak. Djervil se chvíli poté za utržené peníze opil a po odhalení podvodu se stal terčem masového zájmu. Z bitky již nevyšel živ, poněvadž mu byl vyražen dech a následně utržena hlava. Městská hlídka se již nevrátila. Měla na práci důležitější případy. Poté, co hostinský odklidil bojiště, chvíli se popíjelo. Asi půl hodiny. Z ničeho nic se ve dveřích objevil muž zahalený v černém plášti, nejspíše to byl temný elf. Vše tomu nasvědčovalo, protože měl špičaté uši, velmi tmavou pleť, protáhlý obličej a tmavá očka. Chvíli bylo ticho. Až po nějaké době elf přešel k výčepu a hlubokým hlasem řekl: "Máte Dolgir?". Hostinský zakýval hlavou. Po chvíli se vrátil se sudem, o kterém nikdy nikomu neřekl. Elf sud otevřel a začal gestikulovat rukama a pronášet tichá slova v Pokřiveném jazyce. Nebylo mu rozumět, takže přítomní hosté se celkem dobře bavili na jeho účet. Uběhla delší chvíle, elf zvedl hlavu a zvolal:"Nechce se někdo napít?". Za okamžik se u něj shromáždila celá hospoda s půllitry v ruce. Na to, jací mezi nimi byli výtržníci, utvořili pěknou rovnou řadu. První šel hostinský, za ním Pildumžák, třetí byl Ťapel a za ním spousta dalších lidí. Hostinský nabral Dolgiru a napil se. Pořádně si říhnul. Pildumžák na tom byl obdobně, Ťapel však ne. Hned jak se napil, začala se mu točit hlava. Ne že by pití bylo moc silné. Viděl jak hostinský a Pildumžák jsou na něčem podobném. Vše skončilo. Padl na zem. Usíná.
O několik hodin později se probudil a zjistil, že vedle něj leží hostinský a Pildumžák. Když se rozhlédl, spatřil tabuli s nápisem: "Kdo Dolgir požil, zítra už nežil. Slova moudrá, věřte mi, tady nejsme na Zemi !". Jeho společníci se také probrali a když zjistili, že nejsou sami, byli štěstím bez sebe. "Co budeme dělat?", proběhlo jim mozkem rychleji než kdy dříve. Přemýšleli o tom, co se stalo, kdo byl ten podivný elf a kde vlastně jsou. Beze slov se vydali rovně a byli připraveni bránit se proti jakékoliv nepřátelské bytosti, číhající na tomto místě. Všechno jim tu přišlo zmenšené. I oni byli zmenšení. Zatímco přemýšleli o velikosti tohohle místa,spatřili v písku nápis, který pravil: "Hledej meč, je litý z ocele, hrubý kámen na prach semele". O významu nebylo pochyb, musí najít nějaký meč, nejspíš z ocele, aby se dostali domů. Ví to dost dobře dobře, takže neváhají zrychlit svou chůzi. V tom vyletěl šíp. Naštěstí mu uhnuli a připravili se k boji. Z lesa vystoupila ještěrka asi půl metru vysoká a střelila po nich další šíp. Střílela ze svého prstu. Ten byl potažen kovem neznámého typu. Tasili své meče, nasadili si své štíty. Ještěrka také. A s vyplaveným jazykem se na ně vrhla. Zteč začala velmi rychle a tak také skončila. Ještěrka ležela v louži krve. Krev však byla černá jako uhel. Šli dál až do chvíle, kdy se začalo stmívat. V ten okamžik se zastavili a ulehli ke spánku. Na první hlídku šel Ťapel. Byl na stráži dobrou polovinu její délky, když se z houští proti nim vynořily tři ještěrky v brnění. Ale nebyly jediné, za nimi se vynořili dva křemeňáci, což jsou asi metr vysocí lidé, celí z kamene. Zaútočili na ještěrky, ty se udatně bránily, ale nestačily. Křemeňáci byli silnější. Poté, co zlikvidovali ještěrky, vrhli se na Ťapela a jeho přátele. Zvuk boje probudil Pildumžáka i hostinského, jehož jméno nikdo neznal. Tasili své meče a ustoupili k lesu. To však byla chyba, protože v lese číhali další křemeňáci. Dostali se do zajetí, ze kterého nejspíš nebylo úniku. Padli do bezvědomí. Probudili se po několika hodinách v kamenné jeskyni, obklopeni křemeňáky všech velikostí. Když se přiloudal jejich náčelník, bylo zle. Vtom se rozletěly dveře a dovnitř vtrhly ještěrky. Bitva začala ...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář